Intimní zpověď jogínky - přes největší ztrátu ke znovuzrození

Osobní zpověď o zkušenosti těhotenství a praxe jógy, o střetnutí se se smrtí v té skoro nejbolestivější zkušenosti a nového začátku života. Přesně tak by se dal shrnout tento článek. Doufám, že bude k užitku a přiměje někoho k zamyšlení, že i o bolestivých tématech je důležité mluvit, a že život není jen rovná přímka, ale pěkná houpačka, kam patří i to bolavé, ale i to krásné.

Myslím, že skoro každý člověk ve svém životě si pohrává s myšlenkou, že by byla fajn zkušenost mít na světě své dítě a získat zase mnoho nepoznaného právě v této části života. Někdo dřív někdo později. I mě tato životní etapa doběhla.

První těhotenství

První miminko si dávalo celkem na čas. Trvalo asi půl roku, než si k nám našlo cestu. Bylo to v prosinci roku 2018, v období, které bylo pro mě opravdu náročné. S partnerem jsme budovali moje studio, zvládli jsme to do provozuschopnosti za dva měsíce! Navíc jsme se v té době ještě sami stěhovali. Takže se náš život smrskl do práce, práce na studiu a příprav ke stěhování. Opravdu náročné to bylo hlavně ke konci. Třeba tapeta Buddhy do výlohy se lepila 24.12. asi do tří hodin odpoledne… A tam někde vznikl nový život. Naše malá Elisabeth si našla cestu k nám. Prvních 10 týdnů jsme o ní nevěděli, já sice byla unavená, ale připisovala jsem to k dvěma měsícům stresu z konce roku. A až na kontrole u doktora jsem zjistila, že už jsem v 11 týdnu těhotenství. Byl to celkem šok, že už mám první trimestr skoro za sebou a ani o tom nevím. Vždyť to je ten nejrizikovější trimestr, nebo aspoň to tak všichni říkali?
             

V té době jsem se vůbec nešetřila, užívala jsem si krásně rozjetého nově otevřeného studia, pracovala skoro bez přestávek (kromě jógy masíruji a dělám kraniosakrální terapii), nedělala jsem si žádné přestávky, protože přeci těhotenství není nemoc… No a do toho trochu stresu, únavy, a když ještě zamícháme do tohoto koktejlu karmické vztahy moje a miminka, životní cesty a třeba osud, vznikne bolestivá, ale transformující zkušenost. Malá se v 18 týdnu 1.5.2019 rozhodla odejít, zkušenost kterou měla získat si odnesla a její duše pokračovala dál. A mně se zhroutil svět. Spustil se spontánní porod a malou jsem porodila v nemocnici, ale už mrtvou. Šok! Najednou bylo vše pryč a uvnitř mě jen obrovské prázdno a bolest…
          

Dovolila jsem si o tom mluvit, prožít všechny možné stavy, od zoufalství po vztek a slzy, kdykoliv přišly. Ale také jsem cítila ke svému tělu velkou úctu a uvědomění síly, které mé tělo má, vždyť bez zásahů doktorů (v nemocnici to nestihli, jak to bylo rychlé) zvládlo porodit miminko, sice to byl jen takový malinký králíček o 30cm a 400g, ale porodila jsem. Sama, mé tělo vědělo, co má dělat. A to si zaslouží vděčnost a úctu! S malinkou jsem se rozloučila skrze meditace, rituálem a sebe odměnila rituálem uzavírání kostí a reboso technikou. Napsala jsem ji dopis a udělala takovou malou krabičku rozloučení, a když jsme o pár měsíců později koupili náš pozemek, pod krásný strom jsme ji společně s partnerem zakopali. Proč to takhle otevřeně píšu…
         

Tím, že pracuji s hodně ženami a mluvím o své zkušenosti spontánního porodu, jsem zjistila, kolik z nich má podobnou zkušenost. Jen se o ní zkrátka nemluví. Ono obecně o smrti se vlastně nemluví. Přitom je to přirozená součást našeho života, další mezník, etapa něčeho dalšího (pokud tedy věříte v posmrtný život a reinkarnaci). Byla bych ráda, kdyby tento článek byl inspirací pro ženy, které si touto zkušeností prošly a dovolily si o ní mluvit. Mě na začátku pomohla fb stránka Zamlklé těhotenství, přirozený potrat - rady, příběhy, psychická podpora. Jako každá smrt blízkého člověka (dítěte obzvlášť) je bolestivá, ale je nutné ji přijmout a nebát se mluvit o tom, co prožíváme a cítíme. Tak to aspoň vnímám já.

 

Druhé těhotenství

Po spontánním porodu se mi udělal jeden zdravotní problém, který si vysvětluji po psychosomatické stránce jako určité nezpracování zkušenosti s Elisabeth a zároveň potřeba těla vyplnit prázdné lůno. S mým doktorem jsem se půl roku na každé kontrole dohadovala, že operaci ještě nechci. Tedy spíše jedna kontrola byla o tom, jak mě do ní tlačil, další zase o tom, že ještě počkáme, pokud mě nic fyzicky netrápí… Rozhodla jsem se, že zkusím alternativy. Nejdříve to byly homeopatika, ale z těch jsem nějak neměla pocit, že je to ono, co potřebuji. Pár dnů jsem přemýšlela, že zkusím Tradiční čínskou medicínu, ale doporučení na dobré terapeuty bylo tak z daleka, že jsem vyhodnotila, že by to byla poslední možnost. Tak jsem sáhla po Ájurvédě a koupila si kapsle Šatavari, brala jsem je asi půl roku. Nevím, jak moc tyhle berličky pomohly k dalšímu početí, ale minimálně jsem se psychicky začala cítit mnohem líp a tělo určitě dostalo svou potřebnou pomoc.

           

V březnu začala corona karanténa a jsem se na další kontrolu nedostavila (tím vás nepodporuji k tomu, abyste na doktory zanevřeli) a žila si dál. Vláda nám lektorům zavřela studio a já měla najednou dva měsíce prázdnin, které jsem trávila budováním zahrady, skalky a chodila se psy na procházky. Zpětně vidím, že jsem si vlastně důkladně odpočinula. Ještě jeden moment je důležité zmínit, než se v příběhu posuneme dál. Moje podvědomí se mnou komunikuje nejvíce skrze sny. A mně se někdy v dubnu zdálo, že jsem porodila doma svou malou Elisabeth, měla jsem možnost se s ní rozloučit a vše bylo takové uvolněné, bez stresu z nemocnice z doktorů bez traumat, které jsem v reálném životě zažila v nemocnici… Vysvětlila jsem si sen jako určité znamení, že už i mysl je připravená na další miminko. Nějak jsem to ale neřešila, plán zněl, zkusíme to až na podzim tohoto roku. Jenže, člověk míní, Vesmír řídí…
          

Na konci května k nám přišla nová duše. Věděla jsem o ní od začátku, intuice i tělo dávalo najevo, že je něco jinak. Těhotenské nevolnosti a příznaky přišly asi po 14 dnech. Ale co bych to byla za člověka, kdybych nepotřebovala hmatatelnější důkaz, tak jsem čekala do další ms, která nepřišla, a pak ještě pár dnů na první těhotenský test, a pak pro jistotu další dva… Naše malé Mungo bylo v lůně a já se mohla objednat na prohlídku. Stihla jsem ještě změnit doktora a našla jsem ženu, která se o své pacientky zajímá, vše mi vysvětlí  a nedělá nic, co bych nechtěla. Tento přístup mi pomohl a myslím, že je také velmi důležitý. Najít si doktora, kterému můžete důvěřovat. U nás ve městě celkem náročné, ale ne nemožné.
            

Poučená loňskou zkušeností přistupuji k tomuto těhotenství s velkým respektem  a úctou k životu. Vždyť je to opravdu zázrak, co naše ženské tělo (a i to samčí zvířecí) vlastně dokáže. Proto jsem také psala své dobré kamarádce a zkušené lektorce jógy zda by mi dala nějaké tipy, jak přistupovat v těhotenství ke své jógové praxi. To doporučím každé ženě jogínce, máte-li se na koho obrátit, nebojte se svěřit a zkonzultovat svůj stav a praxi s někým zkušenějším. Nebo pokud máte čas a možnost najděte si ve svém okolí lektorku, která těhotenskou jógu učí a věnujte si čas na miminko a na svou o trochu jinou jógovou praxi. Nebo klidně první trimestr nedělejte vůbec nic, i takové jogínky znám a myslím si, že to není vůbec na škodu. Já jsem první trimestr taky omezila dost věcí. Tělo chtělo spát a odpočívat. Ve studiu při lekcích jsem jen navedla do pozice a už ji nedělala. Poslouchejte své tělo a miminko, a buďte k sobě laskavé. Teď už to chápu a troufnu si radit všem, zvláště v těhotenství.
         

Další a poslední pro mě důležitou věcí je mít své pocity a zážitky s kým konzultovat. Mám štěstí na skvělé kamarádky a i pár těhotných okolo sebe. Také jsem oslovila porodní dulu z nedalekého města. Přeci jen je fajn slyšet názor ženy, která se těhotenství, porodům a miminkům věnuje už velkou část svého života. Pokud můžete a chcete, zkuste ve svém okolí zapátrat po dule či porodní asistence a dejte na pocit a první dojem, jak na vás která žena zapůsobí, nebo na internetu určitě najdete na ní recenze a za jednu schůzku nic nedáte, a buď zjistíte, že je to ono, co potřebujete, nebo se utvrdíte v tom, že to tak není.

Já jsem svou dulu oslovila hlavně kvůli psychické podpoře, kdy jsem se potřebovala vypovídat z loňské zkušenosti a ujistit, že moje současné vnitřní nastavení je naprosto v pořádku a můžu dál důvěřovat svému tělu a intuici. Pak se také těším na masáže, které dělá a předporodní rituál. Ale jejich služby jsou mnohem většího seznamu. Proto se nebojte zapátrat a rozhodnout podle sebe.

 

Přeji sobě i všem dalším těhotným krásné těhotenství a také si přeji, ať je tento článek všem čtenářům k užitku a pomoci.

 

jogamatky nejlepší

 

Kateřina Tripalová

Přihlaste se prosím znovu

Omlouváme se, ale Váš CSRF token pravděpodobně vypršel. Abychom mohli udržet Vaši bezpečnost na co největší úrovni potřebujeme, abyste se znovu přihlásili.

Děkujeme za pochopení.

Přihlášení